Přijetí zodpovědnosti za svůj život a s tím bytostně přijatých vesmírných pravidel hry o nepoškozování, je základním pilířem a zároveň i podmínkou, veškerého dalšího duševního a duchovního vývoje každého člověka. Bez tohoto existencionálního rozhodnutí duše nepoškozovat, je tak veškerý další rozvoj lidské bytosti nemyslitelný. Abych to ale upřesnil. Nemluvím tu o lidském selhání na základě nezvládnutých zkoušek, chybných rozhodnutí, omylů, které jsou naopak v této duální 3D realitě pro další vývoj duše nezbytné. Nemluvím zde o dobru a zlu jako takovém. Hovořím o mechanismech, které jsou spojeny s nesmírným utrpením a poškozováním duší na podstavě vykrádání tzv. kristovských esencí, jež jsou důležitým „palivem“ veškeré v tomto světě zažívané radosti, nadšení, inspirace a veškeré vůle žít svůj život naplno. Mluvím tu o odebírání životní energie z pohlavních a dalších orgánů fyzického těla. Naznačuju zde ohromné celoplanetární poškozování prapůvodních kristovských předloh a současně celistvosti, osobního vědomí v rovině těla, duše a ducha, které udržuje mnohé duše v letargii, lenosti a netečnosti. Toto téma je ale natolik obšírné, že si zaslouží samostatné zpracování a já ho zde uvádím jen jako příklad, té vůbec zodpovědnosti nejdůležitější.
Ale ani v dalších aspektech a oblastech života, není na přijetí zodpovědnosti jako takové samozřejmě nic špatného. Naopak. Přijetím zodpovědnosti za svůj další vývoj a rozvoj, mohu pokračovat v tom, co přináší mě, dalším lidem a celé planetě prospěch. Díky tomu mohu s láskou a důvěrou přijmout odpovědnost např. za studium ve škole, která mě připravuje na profesi, kterou jsem si vybral. Jsem-li lékařem, přijímám zodpovědnost za správnou diagnózu pacienta. Jako dělník v dílně přijímám zodpovědnost za správné míry součástky, kterou vyrábím. Tento díl se totiž již brzy stane součástí nového autobusu, ve kterém budou další lidé a kdo ví, možná jednou i já, cestovat Rovněž mohu přijmout plnou zodpovědnost, za znečišťování planety a začít třídit odpad, přispívat na ohrožené živočichy atd. A pokud si přeji, aby mé vztahy byli harmonické a abych si svým myšlením a chováním nevytvářel nové nezdravé karmické závislosti, měl bych přijmout i plnou zodpovědnost, za své myšlenky, slova a emoce. Takže se asi všichni shodneme, že na přijetí zodpovědnosti, není vlastně vůbec nic špatného. Je to tak? Odpovím ano, pokud přijímáme zodpovědnost jen za sebe. Pokud ovšem přijímáme odpovědnost za někoho nebo něco jiného, tady to již tak jednoznačné není.
Abych lépe vysvětlil rozdíly mezi světlou a temnou stránkou zodpovědnosti, zkusme si položit následující otázku:
Co v nás vlastně vytváří pocit za druhé odpovědnost přijímat?
Tento hluboký pocit může pramenit ze svobodného rozhodnutí vyspělého ducha se inkarnovat do této reality a na základě svých nabytých zkušenosti (moudrosti) prostřednictvím svého vysokého individuálního vědomí, podporovat v rámci své inkarnace vývoj a rozvoj jiných duší, ale často i rodin, skupin, národů a planety. Taková bytost si přitom musí neustále hlídat, aby v rámci své inkarnace, života na této planetě, si zbytečně nevytvářela ve vztazích s ostatními karmické závislosti. Tyto vytvořené nezdravé karmické vazby, totiž takovou duši mohou vtáhnout do kolotoče dalších vtělení. Toto jisté nebezpečí, je naštěstí vyvažováno, většinou vysokou úrovní a připraveností takového ducha, který ale již s okamžikem svého vtělení na sebe bere velké břímě. Navíc scénáře a plány pomoci, které byli před vtělením takového ducha do hmoty předem domluveny, jsou bohužel často právě od duší, kterým mělo být v rámci dané inkarnace pomoženo a které i s tímto plánem souhlasili, změněny. Je poté snadné v této realitě uváznout, zabloudit a postupně začít i zapomínat.
Druhým případem je karmické nutkání. Tuto niternou touhu pomáhat a brát přitom odpovědnost za druhé, může být klidně případ i právě výše zmiňovaného vysokého ducha. Na rozdíl od ducha, který do této reality vstupuje dobrovolně na základě svého rozhodnutí tomuto světu pomáhat, karmicky zatížená, byť svým vědomím stále vysoce vibrující duše, nemá v tomto moc na výběr. Ve výsledku je ale úplně zbytečné srovnávat, kdo jakou úroveň vědomí má. Důležitá pro nás v tomto případě skutečnost, že příčinou nabírání odpovědnosti za ostatní, je hluboký pocit viny, který pramení z karmického dluhu nabytého většinou někde v minulosti. A přestože se tu bavíme o tom, jak si dát pozor na to, aby člověk správně rozlišil správnou míru přijetí zodpovědnosti za ostatní, je paradoxně zapomnění a odpojení takové duše, jež touto naivitou na sebe většinou připoutá velká břemena ostatních, oním karmickým vyrovnáním, pro které si na tento svět přichází.
Třetím, posledním příkladem je zodpovědnost, která se postupně stává manipulací. Zajímavé na tom je, že v počátku takový člověk většinou přijímá zodpovědnost za druhé v dobré víře pomoci. Navíc se tato manipulace nemusí objevovat jen u těch, kteří odpovědnost za ostatní přijímají. Manipulovat, totiž mohou i ti, kterým pomoc a podpora v těžké etapě jejich života pomohla, nicméně sami nejsou ochotní provést ve svém životě důležité změny a převzít tak za sebe plnou zodpovědnost.
Děkuju za pozornost. V druhém díle tohoto tématu, bych rád uvedl několik příkladů, které tento zvláštní svět hranic zodpovědnosti, mohou ještě lépe zmapovat.
Autor: Tomáš Šťastný